Adorace hnusu
Atmosféru prvního románu australského hudebníka bych připodobnila k věhlasné Betonové zahraně, která vyšla o jedenáct let dříve, tedy v roce 1978. Oslice dýchá stejnou zacíleností ke smrti a destrukci, ještě zesílenou osamělostí hlavního hrdiny, němého Ezry, jehož pokřivený zlý svět nesdílejí žádní živí sourozenci. Ezra se narodil do hodně špatné kolébky, a po zbytek knihy, respektive jeho života, se vše jen zhoršuje.
/Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti – to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všecko má pro mě osud přichystaný./
Ezra žije na okraji ve všech slova smyslech, v těsném sousedství sekty pracovitých ukulitů, na které přijdou zlé časy v podobě nekončícího deště, který kromě jejich hospodářství neúprosně rozpouští i jejich společenství.
/Bůh, který v nich kdysi sílil, odešel. Nahradil jej výraz rezignace, porážky, studu – ochablost tváře, která v sobě odrážela ochablost ducha./
Tyto dva fyzicky blízké, ale jinak tak nekonečně vzdálené vesmíry, nefungují symbioticky, ale naopak tam, kde se protnou, nejvíce vyjevují rozpory v pojímání života. Ukulité hledí vzhůru k nebesům, zatímco Ezra se utápí v bahně, a i když přes něj občas spatří záblesk světa, o tolik lepšího a pohodlnějšího než je ten jeho, nikdy mu ani nepřijde na mysl, že by se mohl pokusit být jeho součástí.
Ezra se nesnaží mít život co nejlehčí, naopak si ho ještě ztěžuje všemi možnými bolestivými způsoby, nicméně jeho život má cíle, i když na opačném spektru, než bývá zvykem.
/Toho dne ´sem prokázal oprávněnost svý existence bez ohledu na malicherný požadavky obyčejných lidí, a plakal ´sem pyšný slzy, krůpěje velikosti, slaný řeky slávy./
Hnusy popisované v knize, bez stopy sebelítosti, jsou téměř nevýslovné, ale za nimi stojí melancholie a pocit spění časem, není to prvoplánová adorace bídy, bolesti či hnusu, jako je tomu například u románu Vlhká místa Charlotty Roche, se kterou by se daly najít paralely na úrovni popisů dobrovolného fyzického trýznění a nechutností, zařazených do běžného života.
/Sužováni bolestmi zubů, neštovicemi a svrabem vyli unisono jako psi v posledním tažení. Neustále kolísali mezi stavy krajní deprese a záchvaty zuřivosti, v nichž si své strasti vybíjeli na svých bezduchých, uslintaných sestrách, které pod pohrůžkou smrti znásilňovali a oplodňovali jako klisny./
Oslice naopak rezonuje, přes strašné obrazy utrpení a bezvýchodnosti, které nabízí, se od ní nejde odtrhnout. Je to ten typ románu, u něhož si od první strany říkáte, že ho odložíte, a říkáte si to přesně do doby, než ho dočtete. A pak pocítíte nutkavou potřebu se k němu nějak vymezit, navzdory tomu, že zároveň chcete na scény plné zmrzačených dětí a umučených štěňátek co nejdřív zapomenout.
/Z nějakýho důvodu ´sem si vzpomněl, jak ´sem jednou našel na skládce mrtvolku štěněte staženýho z kůže – tlapičky mělo svázaný měděným drátem – to mi bylo šest./
Vždyť když jsem až na dně, už není kam klesnout… nebo je?
Zuzana Rampichová
Labuť a lovec odhalují mýtická tajemství pravěku
Jiří Březina, jinak autor výborných současných detektivek, se opásal lukem, pomazal blátem a v rákosových sandálech se vypravil objevovat tajemství magického světa soumraku neolitu.
Zuzana Rampichová
Vlčí dispečink
Populace vlků na Šumavě nyní čítá podle odhadů zoologů 36 zvířat. Povídka o možnostech regulované ochrany hospodářských zvířat v našem největším národním parku.
Zuzana Rampichová
Poslední zastávka Dešenice
Povídka o tom, jak daleko vás na čundru může dovést špatné rozhodnutí... anebo vlak, i když má poslední zastávku v Železné Rudě.
Zuzana Rampichová
O /ne/lásce /k/ robotů/m/
Patnáctý román básníka perverze Iana McEwana je o smutku a beznaději otevřených systémů lidských životů, které zdevastuje mravní zákon, aplikovaný uzavřeným systémem umělé inteligence androidního robota.
Zuzana Rampichová
Nejen František Kotleta naděluje Vánoce v Sudetech
Pokud hledáte dárky pod stromeček mezi českými detektivními thrillery, můžete letos navštívit zapomenuté a drsné pohraničí jak východního „Sudetenlandu“ Františka Kotlety, tak západního „Sudeathlandu“ Kamila Pešťáka.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem je přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Ukrajinci přeměnili sportovní letadla na stroje zkázy. Rusové jsou bezradní
Premium Ukrajinci využívají k útokům na ruském území stále kreativnější postupy. Jedním z posledních je...
Mobilizace vězňů dorazila i na Ukrajinu. Ta počítá s až 20 tisíci novými vojáky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal zákon, který umožňuje některým odsouzeným...
Fanoušci versus hooligans. Do kotle chodí tátové, Jude Slavie je štve
Fotbalová liga vrcholí, v sobotu se hrálo pražské derby, v úterý zase vypjatý zápas Sparty s...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 50
- Celková karma 9,71
- Průměrná čtenost 690x
Kontakt: zuzana.rampichova@centrum.cz