Tyto záznamy pocházejí z deníku, který obdržela Dušanova dcera od francouzské policie sedmnáct let poté, co se pětice Čechů včetně jejího otce vydala na nepálský vrchol Island Peak.
V obálce byl spolu s jen částečně čitelným deníkem i bezcenný medailonek se symbolem Jin-jang vyrobený v Číně, a průvodní úřední dopis, žel bohu psaný ve francouzštině a s nerozluštitelným podpisem.
Účastníci: Roman, Péťa, Generálskej, Dušan & Dušan
Odlet: Ruzyně – Vídeň – Káthmandů
28.9. – No. 4104
Po příletu jsme ihned návštívíli Tom & Jerry, Kathmandu Pub. Tam jsme potkali cestovatele Pavouka, Dušan má od něj hned propálený nový Mammut kalhoty. Za barem dřepěl nějakej Serpent, zasvětil nás, co a jak v horách. Tak jsme od něj rovnou koupili kus hašiše, Pavoučkovo metodou, tedy tak dlouho jsme uloupávali, až jsme měli dost a nic nekoupili, taktika, tvrdili jsme Serpentovi, že špatná kvalita. Když jsme zdrhali, řval za námi: O? Ma?i Padme Hu?! Vážně strašidelný.
Návštěva centra Kathmandů, docela otrava, všude bordel. Dušan shání dar pro dceru.
Varovali nás, že je ve městě velká demonstrace proti králi a může být problém a že bude asi celý město kvůli tomu uzavřený. Demonstranty jsme potkali, bylo jich 30. Když šli ulicí, zavřeli se jen ty dva krámy, kolem kterých šli a pak zase otevřeli. Prostě veledemonstrace.
Večer úžasný večírek na pokoji 4104, zahulili jsme, popili slivovici a sežrali mojí celou železnou zásobu, tedy štangli uheráku, co jsem měl na nejhorší časy, k tomu palici česneku jako desinfekci.
29.9. - 1400 m n.
Ráno Pavouk zmizel, ale naše věci díkybohu ne. Naopak, nechal u nás na pokoji bágl. My vyrazili na výlet na pohřebiště Pašupatináth, nejposvátnější pohřebiště v Nepálu, spalují tam mrtvé na hranicích s jačím tukem, smí tam jen muži. Přinesou mrtvolu na nosítkách, položí ji nohama k řece, mužský potomek si nejdříve rituálně oholí hlavu, pak proběhne obřad, sundají mrtvolu, několikrát s ní obejdou hranici dokola, položí zpátky a zapálí, hoří cca hodinu a popel pak hodí do řeky. Jedna část je pro chudé a druhá pro elitu. Silně emotivní zážitek, ten nasládlý smrad z mrtvol cítím neustále. I všechno maso mi od té podívané chutná nasládle.
Po cestě zpátky nádherný mraky a změna světla, už se těšíme do hor.
Návrat na hotel, koupil jsem si kolo života, nákup tretek, ale Dušan stále nesehnal dar pro dceru, večeře v Le Bistro. Celý den všude krásný holky. Začal svátek zasvěcený bohyni Kálí. Obětují se zvířata a krví se postříká vše, na čem záleží, celý město je od krve.
Nedá se nic dělat, večer jsme si vyrazili. S Romanem jsme měli ještě roupy, tak jsme se vydali Puk-Pukem - rikšou do místního strip baru. Tam jsme objednali dvě piva a 4 koly pro holky, říkaly tomu víno, zaplatili jsme 4.000 rupií, tancovala tam jen nějaká obludná liliputka.
Cestou zpátky jsme stopli rikšu, až v prvním kopci, kdy nás nemohl už uvézt, jsme zjistili, že nás veze jednonohej rikša. Na kopec nás vytáhl, ale když jsme nahlásili, že chceme do Tom & Jerry Pub, něco zamumlal, vysypal nás rovnou na ulici a odskákal bez zaplacení.
Spánek 2:30 ráno. Tedy já šel spát, Roman dostal ještě chuť na hašiš a vydal se hledat Tom & Jerryho pěšky.
30.9. - 2 610 n. m.
Budíček v 5:30 ráno, čekal nás odlet do hor, Roman samozřejmě ještě nedorazil, tak jsme zaplatili pokojík pro jeho i Pavoukovo bágl ještě na tři dny, usoudili jsme, že do tý doby snad zpátky trefí. Letiště Lukla, masakr, přistává se do kopce ve výšce 2 730 metrů nad mořem, najmutí nosičů a vyrážíme do hor.
Generálskej jednu hodinu sral a pak začal mluvit z cesty, tvrdil, že zná ty nosiče, že jsme je potkali v pubu v Kathmandu, a že nás určitě sledujou. První zastávka na treku v Phakding, výška 2 610 metrů, takové Podhimalájí.
Návštěva úžasnýho kláštera Phakding, samotný lama nás provedl celým klášterem, fotky budou. Večeře.
1.10. - 3 440 n. m.
Odchod z Phakdingu, 5 hodin trek do Namche Bazzar. Nic zvláštního se nestalo, cesta pěkná. Výborná večeře, Generálskej trochu mlží, ale srovnali jsme si ho. Problémy s výškou 3.400 m.n. nemáme.
2.10. - 3 800 n. m.
Výlez na Everest view, první setkání s Mount Everestem a ještě úžasnější horou Ama Dablam. Návštěva Hillaryho školy a nemocnice.
Vydržel jsem se svojí železnou vůlí neuvěřitelných 7 hodin bez jídla (v plánu jsem měl 76 let) a pak si naobjednal mimo jiné dvě palačinky s čokoládou (další výčet je zbytečný) a očistu těla jsem zakončil tabákem, co si nosiči dávají pod jazyka a utáhnou 100 kg nákladu do kopce
El Generálo dostal výškovou nemoc, mluvil z cesty a pořád nás nutil vyměnit nosiče, že prý Nima, náš guide, je Serpentův brácha.
El Generálo neustálé pozdní příchody, až si vysloužil zápis do deníku!
3.10. - 3 900 n. m.
Pokračujeme do Tengboche, po cestě výhledy na Everest 8.848 n.m. a Lhotse 8.516 n.m., cestou splašený jaci, odpoledne po příchodu modlitba v místním klášteře.
Večer parádní hra v karty, nakonec všichni ožralí, Dušan ostentativně přísahá, že už nikdy nehraje, nakonec nám udělal zabijačkovou pantomimu (snili jsme o jídle a Dušan nám popsal a ukázal komplet zabijačku, čímž jsme se najedli), z cizího krev neteče, dostal jsem malé plátky salámu, ztropil jsem scénu a vydupal si větší plát uheráčku.
4.10. - 5 011 n.m.
Ráno pohled z okna na bezmračný Everest, Lhotse a Ama Dablam, příjemný trek do Dingboche 4.358 n.m., všichni v dobré kondici.Odpolední procházka se protáhla, vrcholové družstvo Dušan&Dušan se dostalo až do výšky 5.011 metrů n.m. Já dostal večer svalovou horečku, zimnici a návaly horka, Dušan ok, ale druhý den trochu motolice, já už OK.
5.10. – 4 930 n.m.
Nádherný trek do Lobuche, panoramata jako prase. Dorazili jsme do ubikace, sotva odezněla bolest hlavy z výšky, začali jsme si vyrábět novou z místní Whisky Royal Stag.
Nima už umí základní větu česky, „ty vole“. V chatě zima, tak jsme domluvili, že budeme dodávat do celýho Nepálu a Himalájí kamna.
Péťovi se přitížilo, posral se a poblil, navíc měl štěstí na lékaře amatéra, který mu naordinoval Xanax na spaní, ze skromnosti se nebudu jmenovat. Když mu začaly halucinace, změřila mu náhodná pravá doktorka z USA saturaci a řekla, že má výškovou nemoc, a prej jestli si nevzal nějaký léky? Chvíli jsme Xanax tajili, pak jsem se přiznal a paní šílela, že musí okamžitě sestoupit, že Xanax požírá v těle kyslík.
Tedy jsme začali nouzový noční sestup do Pheriche. Cesta cca 3 hodiny, ale skoro úplněk a miliarda hvězd, nádherně osvícené hory, no, Péťa si to asi neužil.
El Generálo trochu zakolísal, Dušan taky mluvil z cesty, budeme muset dát řeč, jak dál. U Generála jsme si mysleli, že jsme v dobrých rukou, ale budeme se muset o sebe postarat sami. Příznaky AHN měl Péťa už dlouho a nikdo to nepoznal.
Každou noc se mi zdá milion snů. V polovině z nich se nade mnou tyčí Serpent. O? Ma?i Padme Hu?!
Neměli jsme mu krást ten hašiš.
6.10. – 4 200 n.m.
Péťa zůstává v nemocnici, i když nás prosil, ať ho tam nenecháváme, ale my máme svůj cíl, to se nedá nic dělat, takže vyrážíme znovu do Lobuche, počasí pěkný, ale podruhé cesta už nuda, navíc veliká únava.
7.10. – 5 165 n.m.
Trek do Gorak Shep, cca 2 hoďky, potom pekelná cesta přes ledopád Khumbu do Everest base camp 5.150 n.m., úžasný panoramata, Everest, Pumori, Base camp velká paráda.
Poprvé jsem ochutnal šťávu cukrové třtiny, je mi zle, jdu spát.
8.10. – 5 644 n.m.
První větší výstup na Kalapathar, nádherný místo s vyvěšenými modlitebními praporky, obklopený horama.
Výstup do Dingboche, tam jsme si nechali udělat vařené brambory s nasládlým lančmítem, delikatesa. El Generálo mi přenechal půlku nudlové rolky, byla výborná.
9.10. – 4 900 n.m.
Lehký trek do Chukhung, 3 hoďky, mám nastydlé průdušky, špatně se mi jde. Odpoledne zkouška lezení na laně a slaňování, večer karty, ve třech už jde hrát jen mariáš, nic zajímavého. Večer mi dal náš průvodce nějakou mast z hadů na prsa, tak snad zítra bude lépe.
10.10. – 5 100 n.m.
Trek do tábora pod Island Peak, opět se mi blbě dýchá, ale jinak se cítím lehce, pěkný panoramata, cesta dlouhá, nepěkná, 4 hodiny, vleče se mi to. El Generálovi zakolísala vůle, tak si dole pronajal osla a nechal se za 50 USD vynést, ale nahoře jsme se kupodivu nesešli. Asi si cestu rozmyslel. Další dávka hadí masti, v Base campu pohoda, hodně žrádla, i maso bylo, úplně čerstvý a správně prorostlý, nechápu, jak ho sem dokážou dostat, všechno musí tahat na zádech, v 17:00 porada k nastávajícímu výstupu na Island Peak.
11.10. - 6 189 m nad mořem
Vstáváme v 1:00 ráno, ve 2:00 se vychází, mám trochu halucinace, ale úžasný nočňák. V 7 ráno jsme s Dušanem dorazili na úroveň sněhu, oblékli úvazky, nasadili mačky, udělaly se nádherný fotky a mysleli jsme, že jsme na místě a máme vyhráno a brzy budeme na vrcholu. Po hodině stoupání sněhem se před námi v 6.000 metrech objevil krpál 90° kolmej ledovec, kterej jsme museli vystoupat na laně, s cepínem a mačkama a tady jsme si fakt sáhli na dno, několikrát. Když jsem ten krpál viděl, nevěřil jsem, že to vylezeme, ale nezměrná vůle nás nenechala to vzdát. Takže v 9:33 ráno Dušan&Dušan, vrcholové družstvo, dorazilo na vrchol Island Peaku.
Zpět do base campu jsme dorazili ve 13:30, tedy tedy 11,5 hodiny na treku, docela hotovo, namazal jsem se hadí mastí, odpoledne jsme prochrápali, mně se vyléčily průdušky, v 18 hod. večeře, lančmít s bramborama, a pak na kutě.
13.10.2006
Ráno jsem se vzbudil sám. Ale namazal jsem se mastí a přestal o tom přemýšlet. Horší je, že mi pomalu dochází. Dlouhý trek z Dimboche do Namche Bazzaru, 7,5 hod. Připlatil jsem si 5 dolíků za úžasný pokojík, osprchoval jsem se jako člověk, nakoupil jsem tretky, konečně jsem sehnal dar pro Dušanovu dceru, Dušan jet vlastně ani nechtěl, ani nechtěl krást ten haš, tak mám tak nějak pocit, že jí to dlužím, dal jsem si úžasnou vařenou zeleninu, koupil nosičům láhev whisky Bagpiper a čekám na jačí steaky, nažeru se strašně. Obsluhuje mě skvělej číšník Binot, je maličkej a strašně úslužnej. Zkontroloval jsem si kuchyni, a jak mi připravují maso, maso mi ukázat nechtějí, ale kuchyň kupodivu čistá, už se těším.
Velefamózní steak z jaka se zeleninou, krásně sladce voní i chutná, gurmánský zážitek. Nyní se dorážím uherákem, kouřím Havanu po Generálským, zkrátka obžerství, nádhera. Při placení chvíli smlouvám, ale je to vlastně jedno, jen jsem to celé oddálil o pár bezvýznamných okamžiků.
Když mě pozvou dozadu, ani se nedivím, že se tam na mě šklebí Serpent. Do komory za kuchyní se nechávám zavřít bez odporu. O? Ma?i Padme Hu?! Serpent je takovej kanón, že mi zatím nechává všechno, i zbytek hadí masti. Dar pro Dušanovu dceru taky mám, takže jsem klidný. To je taky jediné, co mě dělí od toho, abych si do doby, než přijdu na řadu, úplně zbláznil.
Už slyším cinkat nádobí, musím někam schovat deník.
