SNUFF, ten vůbec nejvíc postmoderní, postapokalyptický, postkomunistický, postkřesťanský, postromantický a post-truth román.
Hlavní hrdina čtyřsetstránkového Pelevinova eposu, videokreativista a bojový kameraman Damilola, nás hned na začátku seznámí s principem vzniku románu.
„Existují aktivity, které jsou v okamžicích duchovní nepohody vyloženě spásné. Zmatený rozum najednou chápe, co a v jaké posloupnosti konat, a nějaký čas dosáhne pokoje. Sem patří kupříkladu vykládání pasiánsu, přistřihávání bradky a kníru či tibetské meditativní vyšívání. Do stejné kategorie zahrnuji dnes již téměř zapomenuté umění sepisovat knihy.“
Damilola žije v budoucnosti, ve které věci, které tvoří náš svět, už nejsou podstatné. Například lidskost. Nebo víra. Nebo pravda. A on je jeden z těch, kteří stojí u samé podstaty vytváření nové „reality“ - falšuje zpravodajství. Další nepravá realita je hned za okny, kam je promítán typ krajiny podle výše nájmu, který zaplatíte. A další je vytvářena v milostné oblasti.
Právě Damilola si našetřil na suru Kaju, umělou milenku, dokonalou a od pravé ženy nerozeznatelnou, kromě falešně svůdné možnosti měnit její nastavení, tedy způsob chování. Na škále mrchovitost / oduševnělost / svůdnost lze testovat všechny možné kombinace a přijít tak na tu nejvhodnější pro toho kterého uživatele. Výrobce ale zakazuje nastavovat jakékoliv kritérium na maximum. Ale přesně tohle Dalimila udělá, a to dokonce u všech tří, aniž by dbal na to, že tím sura, velice drahé zařízení, vypadne ze záruky.
Od té doby je Damilola zmítán svými city k monstru, které sám stvořil. Má samozřejmě stále možnost Kaju přenastavit tak, aby s ní byl jednoduše šťastný. Ale, řečeno slovy Homera Simpsona, téhle možnosti tedy nevyužije! Otvírá se nám tu nádherný a mozek lámající spletenec vztahů založených na neodolatelné touze po někom, s kým vlastně nemůžeme nikdy být šťastni. Pouze pokud by se změnil, ale potom bychom po něm přestali toužit.
A stejně originálně i názorně, nám pak Viktor Pelevin předvádí i absurdity kulturní a společenské. Kafkovsky beznadějný je institut „zkrvavovacích formulářů“, žádostí na úřady, které jsou prý lépe přijaty, pokud jsou zamazány krví prolitou ve válce. Matky tak posílají své syny, aby se nechali zmrzačit například proto, aby rodina dostala povolení na přestavbu garáže.
Takhle by se dalo pokračovat dál, je zde nespočet rovin, některé jsou jen nahozené, jiné propracovanější. Ale to bych jen zbytečně vyzrazovala další pointy této výtečné utopie. SNUFF není Pelevinovo nejlepší dílo, na to je příliš rozkročeno do stran, ale rozhodně je to nejvíc mozek drásající a nejironičtější postapokalyptický a zároveň postmoderní román, který je k mání za předmoderní cenu 99 Kč.
