Taková malá nehoda

Povídka o jedné předsilvestrovské havárce a o tom, jak to taková malá nehoda v divočině  může třeba dopadnout..... :-)

Taková malá nehoda
Těžko ti někdo pomůže
Ovšem je velká výhoda
Že horší už to bejt nemůže

Tři sestry: Soubor kreténů

Celý ten den byl k ničemu, od rána foukal vítr, bylo zataženo a vlezlo pár dní po vánocích, ale po slunci a sněhu ani památky, jen mokro a chlad. Na chalupě už neměli stání, Marek, stár právě čtyři roky, si všechny hračky od ježíška už tisíckrát vyzkoušel a nudil se, neměli sem jezdit, ale byl to její poslední volný týden před nástupem do práce, až do léta jediná možnost si vydechnout v přírodě, a kdo mohl tušit, že ani v šumavských horách nebude sníh.

Chalupa na samotě neskýtala jiné atrakce než les, v létě kouzelný, ale momentálně navlhlý a odpudivě nevlídný už od pohledu, takže se odpoledne rozhodla, že s malým vyrazí do Vimperka, po nákupech a do místní vyhlášené cukrárny na přezdobené a vynikající dorty, aby si ukrátili den.

Cestou zpátky, Marek, uondaný ze sekáčů a nacpaný dortíky a zmrzlinou, usnul v autosedačce a ona se impulsivně rozhodla odbočit do lesů nad městem a sebrat kešku z rozcestníku těsně vedle silnice, jednu z posledních, co jí v okolí chyběla. Když k ní dojela, už se stmívalo a navíc začalo mrholit, kešku ve falešné budce sice našla snadno, a to aniž by vzbudila Marka, který by jistě proti dalšímu geovýletu nikam vehementně protestoval, ale když nasedla do auta a zjistila, že už je naprostá tma, zajížďka už ani jí nepřipadala jako dobrý nápad.

Pomalu se sunuli zalesněnou setmělou krajinou, která působila naprosto opuštěně, takže když v poslední chvíli před nárazem zahlédla auto, které se bez světel vyplížilo z lesní cesty, měla možná větší šok z leknutí než z následného střetu.

Zabrzdit už samozřejmě nestihla, obě auta do sebe narazila, jako ve zpomaleném záběru, ale i reálně naštěstí v malé rychlosti, takže s ní to jen smýklo na volant a Marek se v autosedačce sotva vzbudil. Po bouračce byl samozřejmě její první starostí on, vymotala se z bezpečnostního pásu, oběhla auto a doslova ho vytrhla ze sedačky, takže začal natahovat, ale hned se uklidnil, a ona koneckonců taky, když viděla, že je v pořádku.

Pak teprve pohlédla dopředu, kde se kolem prastarého prorezlého favorita motali dva chlapíci a pomalu začala dostávat vztek. Debilové. Byla to jen náhoda, že se nikomu nic nestalo, kdyby byl Marek zraněný, byla by schopná je na místě zabít, ale i takhle jí pěkně zkomplikovali život, pokud auto nebude pojízdné, bude ho muset nechat odtáhnout a dát někam do servisu, tady, dvě stě kilometrů od domova, kde nikoho nezná a navíc se budou muset dostat zpátky na chalupu a to co nejrychleji, vítr byl čím dál silnější a rozespalý Marek se klepal jak osika, přestože ho hřála v náručí. Třesoucí se tělíčko a představa, jak se asi v pondělí dostane do práce, všechno je už i tak dost složité, když zůstali s Markem sami, ji rozžhavily doběla, připravovala se, jak to tomu blbečkovi, co se k ní schlíple přibližoval, vytmaví, ale když spatřila, že se sešlý chlápek v roztrhaném vaťáku klepe jak třtina ve větru, pomalu se uklidnila. Ten druhý nevypadal o nic líp, sice byl o generaci mladší, ale nuzota mu čouhala z kapsy a navíc vypadal, že vylezl tak z třetí obecný a to ještě stěží.

Hlavně, že se nikomu nic nestalo, opakovala si v duchu, a když se k ní oba matlalové dostali na doslech, dokonce už se zklidnila natolik, že se jich byla schopná zeptat, jestli jsou v pořádku. Ne, že by jí to obzvlášť trhalo žíly, ale někde se začít muselo.

Byla to její první bouračka, a tak neměla moc představu co dál, nejistě vytáhla z kapsy telefon, že zavolá policii, ale starší muž ji zarazil – je to jen taková malá nehoda, a pokud se nikdo nezranil, nemá smysl se zdržovat, jen by tu zbytečně mrzli. Vyplní záznam o nehodě a zítra se sejdou na pojišťovně. Přijedou tam oba, on i syn, Jára – viď Járo. A Jára jen kýval.  Zřejmě s tím měli své zkušenosti, a nebylo divu, pokud řídili tímhle stylem. Tím pádem oni formulář neměli, samozřejmě, takže musela odložit Marka a prohledat kastlík, měla tam spoustu věcí, jen co je pravda, slibovala si, že ho hned potom vyklidí a ujasní si, kde co má, Marek se mezitím rozbrečel doopravdy a věšel se na ni, nechtěla ho v takové situaci odstrkávat, ale když konečně s vítězoslavným pocitem formulář vytáhla, zjistila, že je tak vynervovaná, že se nedokáže soustředit. Starší muž vytáhl řidičák, ale klepal se tak, že mu vypadl pod auto, kde ho lovil svítě si displayem staré Nokie, ona pak nemohla najít tužku, do toho stále sílil vítr a ze stromů nad nimi se co chvíli utrhla šiška nebo špička větve a hrozivě se odrazila od střechy auta.

V těchhle podmínkách vypadalo vyplnění složitého formuláře jako naprosto nesplnitelný úkol, navíc stále stáli uprostřed tmavé silnice a kdykoliv se mohl někdo přiřítit a nabourat do nich, a když pak ten starší roztřeseným hlasem navrhl, ať zkusí nastartovat, že by nehodu sjeli sepsat k nim, jen tady kousek po cestě, málem mu za ten nápad odpustila, co způsobil.

Nastartovala auto, sice nesvítilo jedno světlo a něco v něm rachtalo, ale rozjelo se bez problémů, Jára ji ještě zastavil, zalezl pod předek a snaživě vytrhl zespoda kus plastu, který odhodil do škarpy. Starší zatím ze silnice skopával roztříštěné úlomky světel a nárazníků. Auto už opravdu nerachtalo, takže se otočila, za vydatné asistence Járy, který jí obřadně ukazoval při couvání a navigoval za druhé auto, jako by byla nesvéprávná ona, ale přijala ta gesta v tom duchu, v jakém byla zřejmě míněna – jako snahu pomoct alespoň teď s čím se dá. Pomalu se sunuli po prašné cestě a ona přemýšlela nad tím, že nebýt to takoví dva chudáci, ale nějakej podnikatel v off-roadu, vztek by ji tak snadno nepřešel. Takhle už to jen chtěla mít za sebou co nejdřív.

Nakonec jeli mnohem dál, než chlápci slibovali, nebo jí to snad jen tak připadalo, k rozpadlé budově se dostali možná po dvaceti minutách, vypadala neobydlitelně, ale ve dvou oknech se svítilo. Když vystoupila z auta do tmy a hlučného větru, ztratila jistotu, zda je to úplně dobrý nápad, lézt do takového baráku, když nikdo neví, kde je, ale uklidnily ji dětské hračky povalující se před vchodem.

Starší muž otevřel dveře a gestem hostitele je pozval dál, do zatuchlé chodby plné starých bot všeho druhu, vyzval je, ať se nezouvají, což ji vzhledem k situaci ani nenapadlo, a pak je vedl kolem koupelny plné mokrého zapraného prádla, přes kuchyň, ve které seděl asi desetiletý kluk, do ložnice, vybavené jen postelí se spacákama a starým umakartovým peřiňákem, který jim měl posloužit jako psací stůl. Posaďte se, vyzval ji a přistrčil jí jedinou židli v místnosti. Markovi dokonce nabídl limonádu, ale ten k jejímu ulehčení odmítl. Uklidňovalo ji, že to Marek bere jako jedno velké dobrodružství, rozhlížel se kolem sebe a žvatlal na oba muže, i na paní, kterou v ložnici zjevně vyrušili od kojení, a která se i s nemluvnětem rychle sbírala pryč.

Starší muž vytáhl řidičák a ona začala vypisovat miniaturní kolonky v proklatě složitém formuláři. Ještě zelenou kartu, požádala ho, odněkud přinesl hrst dokumentů a hodil je na stůl, probírali se jimi, ale jediné zaplacené povinné ručení bylo půl roku propadlé. Jeden přes druhého začali vykládat, že tohle vždycky vyřizovala žena, maminka teď leží v nemocnici a bůhví jak to s ní bude, určitě jsme to platili, jen nám to ještě nepřišlo, blablabla a po pokoře už ani památky, byla k smrti unavená, ale stejně prohlásila, že musí zavolat policii, nedá se nic dělat, ale když se obrátila k mladšímu muži, aby se zeptala na adresu, zahlédla už jen obrovskou rezavou sekeru, kterou vytáhl zpoza dveří.

O čtrnáct let později

Dnes neměli štěstí, číhali na té cestě snad dvě hodiny a kolem projel zatím jen traktor a motorka, ale teď se ze zatáčky vynořila SUV, Toyota, taková auta řídí jen ženský, a navíc jelo takovou rychlostí, že to bylo jasné.

Teť, poručil strejda Jára ze sedačky spolujezdce, trochu si šlapal na jazyk, co přišel o poslední zuby, ale Mára ho samozřejmě pochopil, šlápl na plyn a sejmul Toyotu z boku, možná o něco tvrději, než bylo nutné, ale teprve se zaučoval a neměl takový odhad.

Seděli v autě a pozorovali, jak se ze SUV souká otřesená blondýnka, Mára ještě rychle přemýšlel, jestli na nic nezapomněl, ale to se mu nestávalo, vždyť byl nejchytřejší z celý rodiny – za dveřmi sekyra, pod postelí igelitovej pytel a před domem rozsypaný hračky. Když blondýnka oběhla auto a zezadu vytáhla plačící dítě, ne víc než čtyřleté, a začalo ho konejšit v náručí, Márovi to něco strašně připomínalo, ale nebyl čas, takže pohodil hlavou, a když vystoupil a vydal se k nim, dal si sakra záležet, aby vypadal jako otřesený debílek.