Mrtvá voda

24. 11. 2013 12:30:27
Politicky nekorektní sociálně-psychologicko-marketingově-chemická sci-fi povídka o tom, co se může stát, když dochází peníze na důchody a jeden sebestředný politik se rozhodne vzít věci do svých rukou....

Do čisté vody opatrně přilil temně bordovou chemikálii, ústí zkumavky ucpal palcem a protřepal, pak zkumavku opatrně vsunul do stojanu k několika dalším. Z igelitu vybalil antiseptickou kádinku, obal pečlivě složil a vhodil do separovaného odpadu, a do kádinky nabral vzorek vody z té méně zkorodované z nádrží. Ing. Jiří Novák, Csc. se zdál pomalý jen na první pohled. Jeho pohyby byly klidné a měly řád, který lze získat pouze letitou praxí. Při práci si tiše pohvizdoval. Náladu mu nekazilo ani šero, které se v podzemních prostorech s nádržemi sneslo už brzy odpoledne.

Za svými zády zpozoroval pohyb, ale nenamáhal se otočit. Byli to kolegové ze shora. "Hej, Jiří, pro dnešek to tady zapíchni a pojď s námi na pivo," ozval se jeden z nich ode dveří hlasem, který měl vyznít bodře, ale nejistě se rozplynul prostorem. Byli to zaměstnanci Sdružených vodáren, stejně jako on, ale do jeho omšelého hájemství s tajemnými chemikáliemi a po zdech rozvěšenými záhadnými tabulkami, kterému vévodily obrovské orezlé do země zapuštěné nádrže, nikdy nevstupovali.

"Díky za pozvání, ale mám tady ještě nějakou práci," odpovídal mechanicky při hledání další zkumavku: "Dejte si i za mě."

"Vidíš, říkal jsem ti to," mrmlal hlavní technik cestou po schodech: "Ten by se nesnížil, aby šel s námi obyčejnejma buranama na pivo. Ten má jiný známosti, pan docent."

"To jako myslíš prezidenta? Slyšel jsem něco v kantýně, ale podle mě je to blbost. Kde by k němu přišel, z toho svého sklepa snad nikdy nevylézá...“

"Taky si myslím," přidal se vedoucí čistírny odpadních vod: "Kdyby se paktoval s prezidentem, tak asi nedělá tady, no ne?"

Hlavní technik se s převahou lépe informovaného ušklíbl.

"Taky se sem vrátil po kolika letech. Dělával tady hned po škole, pak přešel na vodohospodářský úřad a tam se právě seznámil s prezidentem, který tam, ještě za starého režimu, taky pracoval. Po revoluci šel prezident do politiky a Novák, protože byl ve straně, zůstal úředníkem. I když časem se dostal na ministerstvo, na nějakej vysokej post, prezident na něj nezapomněl."

"To mohla být náhoda, s tím nemusel mít prezident nic společného."

"Když Novák vzal v důchodu místo hlavního kontrolora kvality pitné vody, byl se tady prezident za ním dokonce jednou podívat."

Na to nebylo co namítnout.

***

Prezident zlobně zíral na papíry na svém stole. Ale čísla zůstávala neúprosně jasná. Teď viděl černé na bílém to, před čím ho ministři financí varovali už několik let. Stávající systém sociální péče je v současné podobě naprosto neudržitelný. Kombinace vysokých důchodů a téměř sedmdesátiprocentního zastoupení důchodců v populaci (bez naděje na nějaký výraznější porodní boom) přivede zemi během několika let k finančnímu krachu. Všechny vyrovnávací mechanismy postupně selhaly. Neúnosně vysoké daně a odvody už nelze dále zvyšovat. Obrovské finanční injekce do sociální sféry stát naprosto vyčerpaly, už není kde si půjčovat. Je existenčně nutné nalézt jiné řešení.

Přemýšlel. Přestože byl ekonom, řešení tohoto problému, stejně jako většina evropských vlád, dlouho odsouval. Doufal, že aktuální bude až pro jeho nástupce. Mýlil se. To se mu nestávalo často. Dalo by se říct, že se mu to stalo v podstatě poprvé.

Teď se peskoval za svoji pohodlnost. Za svoji zbabělost.

Po převratu začínal jako ministr financí, díky své výřečnosti, intelektu a charisma, kterými se lišil od všech ostatních politiků v zemi, se stal předsedou největší pravicové strany a posléze předsedou vlády. Ve vhodnou chvíli odstoupil z obou předsednictví a nějaký čas poté se nechal zvolit prezidentem. Kandidoval i v druhém volebním období, obstál, i když jeho podpora nebyla zdaleka tak jednoznačná jako na začátku. Před dvěma lety mu druhá kandidatura připadala jako logické vyústění jeho kariéry, ale brzy jí začal litovat, cítil se na pokraji sil, starý a vyčerpaný. S jeho pozicí se pojila odpovědnost, jejíž dopady nechtěl ani domýšlet. Ale čísla hovořila jasnou řečí.

Byl ekonom, moc chápal zejména v kontextu finančních toků, a celou svou politickou kariéru, od ministra financí přes předsedu vlády až po post prezidenta, si uchovával stoprocentní vliv na ministerstvo financí, které pro něj představovalo srdce veškeré moci. Nežijeme v časech, kdy jsou důležité armády, ale světem hýbou peníze, to bylo jeho soukromé vladařské krédo. Ministerstvo financí vždy obsazovala jeho strana a bylo veřejným tajemstvím, že naprosto ovládal slabé ministry financí, kteří zastávali post v tomto případě pouze úřednický, maximálně s poradním hlasem.

Hrozící katastrofa v podobě nenasytitelných a stále přibývajících důchodců byla známá už roky. Stejné roky, po které se pravidelně valorizovaly důchody. Teď se cítil odpovědný, že nezasáhl dřív. V kontextu let to viděl jako svoji největší chybu, ale podmínky pro reformy se nikdy nezdály vhodné. V zemi proti sobě stály v podstatě dvě strany, levicová a jeho pravicová, obě se srovnatelnou voličskou základnou. Ale zatímco jeho pravici volili zejména ekonomicky produktivní obyvatelé, k levici se přikláněli důchodci, kterých stále přibývalo. Obě strany střídavě vyhrávaly a prohrávaly různé volby, což vedlo ve sněmovně k uskupením, která byla početně tak vyrovnaná, že nerozhodovaly strany, ale jednotlivci. A jednotlivci jsou korumpovatelní.

Parlament se zmítal v žabomyších válkách a byl schopen rozhodovat pouze o provozních nezbytnostech. Teď si prezident vyčítal, že nevyužil svého nesporného vlivu, aby prosadil reformy, ale byl s politickou scénou příliš propojen, aby se odvážil jít proti proudu. Jakákoliv reforma samozřejmě znamenala nepopulární krok a odliv té největší skupiny voličů - důchodců. On sám ještě jako předseda vlády a pak ve svém prvním prezidentském období několikrát opatrně vystoupil s krotkými reformními návrhy, ale nesetkal se s žádnou odezvou, a tak se rychle stáhl v obavě, aby neztratil body do druhého volebního období. V druhém (a ze zákona posledním) volebním období se zase obával, že by reformami poškodil pravicovou stranu, která byla stále jeho dítětem, i když se nyní, vzhledem ke svému postu, prezentoval jako nestraník.

Teď už ale před odpovědností nebylo kam utéct. Přestože vždy doufal, že po sobě v dějinách zanechá obraz moudrého a oblíbeného, ne-li milovaného státníka, rozhodl se celou odpovědnost vzít pouze na sebe. Šlo o největší rozhodnutí jeho života.

Navíc stále zůstávala malá naděje, že se při troše šikovnosti a jisté dávce štěstí nic neprovalí.

Teď jen vybrat vhodnou osobu.

Nebylo nad čím váhat, zvoleno měl už dávno. Bylo by to jen dalším odsouváním problému. Nechal si zavolat svého mladšího tajemníka. Zbytek personálu, včetně osobní sekretářky a kuchaře, poslal domů. Pro svět se stal nedostupným.

Před překvapeným a na nejvyšší míru polichoceným tajemníkem ostentativně vypnul mobil a vyvěsil telefon, pak mu osobně nalil suché bílé víno a objasnil, oč jde. Mladík byl ze začátku samozřejmě v šoku. S počátečním naprostým odmítnutím prezident počítal. Trpělivě znovu a znovu, pokaždé jinými pečlivě volenými slovy vysvětloval svůj plán a zdůvodňoval jeho nezbytnost. Také nezapomínal nenápadně zdůrazňovat tajemníkovu úlohu v běhu dějin, i když dle jeho osobního mínění byla zanedbatelná. Tajemník byl pouhým pěšákem v téhle velké hře. Ale, pravda, existují partie, ve kterých i pěšák má nezastupitelnou roli.

Tajemník byl zvolen na základě pečlivého výběru - byl homosexuál, neatraktivní pro kterékoliv pohlaví, bez hlubšího vztahu ke své rodině i bez dlouhodobých závazků, slepě oddaný své práci i prezidentovi, vděčný za šanci, která se mu v kariéře naskytla. Byl rozený organizátor - dost inteligentní na to, aby splnil jakýkoliv zadaný úkol, ale zase ne tolik, aby domýšlel důsledky. Navíc byl ješitný a na tuto jeho vlastnost prezident, který byl sám známý svým narcismem, nejvíc spoléhal.

A jako vždy (tedy téměř vždy) se prezident ani tentokrát nemýlil. Tajemník pomalu roztával, kolem půlnoci chápal prezidentovy důvody i okolnosti, které k nim vedly, a kolem druhé už se s jeho záměry plně ztotožnil.

Šlo to rychleji, než prezident čekal. Spěšně, ještě v noci, načrtl nejhrubší obrysy celé operace a zadal tajemníkovi první úkoly. Materiály měl koneckonců připravené léta. Nebylo nač čekat, už tak se promrhalo příliš času.

Té noci spal prezident po mnoha týdnech tvrdě a klidně. Bylo rozhodnuto, věci se daly do pohybu, nebylo nad čím váhat. Úvahy vystřídaly činy.

O tři týdny později prezident s uspokojením pročítal denní tisk. Kampaň byla v plném proudu a působila zcela přirozeně. Nejdřív zveřejnění studie zahraniční agentury, pak testy na "nezávislém" portálu Testvýrobků, články v seriózních denících a nakonec křiklavé reklamy v těch méně seriózních. Televize se přidaly samospádem, nejdřív ty komerční a pak, jako obvykle s jistým zpožděním, i veřejnoprávní. Vše proběhlo za pouhé dva týdny, ale v dnešní uspěchané době nikoho nenapadlo se nad časovou stránkou pozastavovat.

Souběžně se rozjela plíživá kampaň přes blogy, Facebook a podobné sdílené portály, kterým prezident přikládal větší váhu než regionálnímu tisku. A opět měl pravdu.

Do Facebookové skupiny "Kohoutková voda se vrací" se během týdne přidalo 120.000 uživatelů a jejich počet stále rostl. Už během dvou týdnů se povedlo snížit prodej balené vody o 9 %, a to byly jen předběžné výsledky.

Marketingoví specialisté si nenechali ujít žádný aspekt zadaného problému - apelovali na zdravý rozum (Voda z kohoutku je lepší než balená - to není nic nového), neopomněli stránku ekologickou (Pryč s PET lahvemi), ekonomickou (V místech, která jsou zásobována z veřejného vodovodu, není nutné kupovat balenou vodu, jsou to vyhozené peníze. Většina balených pitných vod je vyráběna z vody vodovodní. Balená voda se tak na jednom litru prodraží až stopadesátkrát) ani zdravotní (Podezření na přítomnost cizorodé toxické látky nebo použití nedovolené „antimikrobiální“úpravy. Nedovolený výskyt cizorodých organických látek – chloroform, benzopyren a další. Nadlimitní obsah dusitanů. Vše „zabaleno“ ve vodě balené. Pramenité a minerální.)

Voda se náhle stala velkým tématem, a bylo "in" diskutovat o všech aspektech, které s pitím vody z vodovodu nebo naopak vody balené, souvisí.

Součástí kampaně byla nejen zasévání nedůvěry v balenou vodu, ale zároveň i ve vodu ze studní (Nespolehlivá je také voda z malých studní, kterou nikdo nekontroluje. Tou se může šířit třeba i žloutenka.)

Pít vodu z vodovodu se pomalu stávalo nejen módním trendem, ale i sociální nezbytností. Žádný manažer hodný toho postu ani celebrita alespoň minimálně dbalá své pověsti se už během dvou týdnů trvání kampaně nenechala nachytat s PET lahví. Hitem se staly karafy s vodou z kohoutku.

Karafou člověk demonstroval nejen svůj rozhled a znalost trendů, ale i zájem o Životní prostředí a zdravě logický pohled na svět. Díky ekonomické stránce se k trendu pití vody z vodovodu začali pomalu zapojovat i starší občané. Koneckonců se jen vraceli ke svým kořenům.

A jeden po druhém se připojovali i odborníci. Nejprve nesměle, pokoutně a po jednom, ale nakonec se strhla celá lavina a konference střídala konferenci.

Kromě úvodního majstrštyku zvaného "Výzkum nezávislé organizace Celosvětové hodnocení bezpečnosti pitných vod", který "ohodnotil zemi pěti kapkami, což je nejvyšší možný počet, čímž se zařadila mezi skupinu pouze dvaceti procent všech zemí světa, po bok např. USA nebo Rakouska." (tahle "studie" byla od začátku do konce prezidentovo dílo, vypiplával ji během svých nemnoha volných večerů několik let a při jejím psaní se královsky bavil), ohodnotil soukromě prezident jako nejzdařilejší text článek v nejprodávanějším seriózním celostátním deníku, který mj. obsahoval tuto perlu investigativní žurnalistiky:

"Přestože je voda z vodovodu v celé zemi kvalitní, v mnoha městech přežívají mýty o její škodlivosti. "U nás vodu nepijte, je zkažená," říká důchodkyně v hlavním městě, která za sebou vláčí vozík plný balených vod.

Z jejích známých prý nepije vodu z kohoutku nikdo. Na rozdíl od místních hygieniků a pracovníků vodárny. "Zdejší voda vyhovuje limitům i pro kojence," říká Ing. Jiří Novák, Csc. ze Sdružených vodáren, který vodu pouštěnou do vodovodů osobně kontroluje.

Kdyby důchodkyně nevěřila na fámy, značně by ušetřila a její zdraví by tím rozhodně neutrpělo. I přesto, že nápoj v lahvi není lepší či zdravější, je mnohonásobně dražší. Kubík vody (tisíc litrů) z vodovodu vyjde na padesát korun. Tolik stojí osm litrů balené vody."

Příběh začal žít svým vlastním životem.

A navíc se zdařilo to, v co se prezident ani neodvážil doufat - tajemníkovi se povedlo zaangažovat Stranu zelených, která se do atraktivního ekologicko-ekonomického tématu s chutí zakousla, a tak se téměř okamžitě zamlžily všechny stopy, vedoucí k jejím pravým původcům.

Další fází, tou méně zábavnou a zdlouhavější, byla změna legislativy. Trvalo několik měsíců, než se (Straně zelených, komu jinému) podařilo protlačit ke schválení vyhlášku, která - na základě zvýšené konzumace pitné vody u obyvatel - zaváděla nové povinně kontrolovatelné limity látek v pitné vodě a některé stávající limity zpřísňovala. Aby se předešlo tomu, že se výroba a kontrola pitné vody neúnosně zdraží, byly zároveň v této vyhlášce některé jiné limity vypuštěny...

Několik odborníků proti změnám protestovalo s poukazem na kumulativní škodlivé účinky opomenutých látek na lidské zdraví, ale vyhláška nikoho v parlamentu ani senátu dvakrát nezajímala a byla odsouhlasena v balíčku několika dalších důležitějších návrhů.

Prezident si mohl jen gratulovat, že se celou sféru vodohospodářství včetně Vodáren, jako jednoho z posledních původně státních podniků, podařilo i po revoluci udržet pod státní kontrolou. Byly zcela závislé na veřejných dotacích, což v praxi znamenalo, že jejich management nijak vážněji neprotestoval proti jakýmkoliv státním zásahům, pokud se tyto zásahy netýkaly snížení financí. Podobně se chovaly i pracovníci vodohospodářských podniků a laboratoří - po pár nemastných neslaných protestech, na které jim ministerstvo neformálně důrazně odpovědělo, přizpůsobili své pracovní postupy a v soukromí začali používat vodu, včetně té na vaření a čištění zubů, zásadně balenou, a pokud možno zahraniční značky.

***

Ve Sdružených vodárnách se strhl poprask. Přestože prezident výslovně zakázal vrátnému, aby o jeho návštěvě v útrobách tohoto molochu kohokoliv informoval, věděli o ní všichni zaměstnanci snad ještě dřív, než vrátnicí stačila projít prezidentova ochranka. Zpráva se společností šířila jako lavina. A hned za ní nervozita. Každý zmateně pobíhal nevěda, zda dřív upravovat sebe nebo své pracoviště. Jako první se vzpamatoval ředitel a dokázal, že si svůj plat opravdu zaslouží. Okamžitě si vzpomněl na prezidentovu proklamovanou lásku k točené vodě. Pod hrozbou citelných finančních sankcí ("u koho najdu nějakou zk.. flašku, ten si letos s prémiema ani neškrtne") nařídil poschovávat všechny PET lahve v celé firmě. Sekretářky místo úpravy makeupu a navzdory pravidlům o bezpečnosti práce vystupovaly v jehlách na židle a z nejskrytějších rohů skříní vytahovaly na svět zaprášené karafy.

Ten den se ale prezident v oficiálních prostorách Vodáren nezjevil, přestože na něj všichni v pozoru čekali, někteří dokonce i několik dalších hodin po jeho ohlášeném odchodu.

Ing. Jiří Novák, Csc. zpozoroval za svými zády pohyb, ale nenamáhal se otočit. Z odběru vzorků ho vyrušilo teprve, když zahlédl siluetu návštěvníka až vevnitř v místnosti. Oficiálně sem vstup ostatním zaměstnancům zakázán nebyl, ale všichni, včetně managementu, respektovali nepsané pravidlo o Novákově hájemství.

Otočil se s připraveným káravým proslovem, ale jeho přísný pohled roztál, když poznal prezidenta.

"Ahoj, vidím, že tě vytrhuji z plné práce." To byla od narcistického prezidenta rušivě empatické poznámka.

"Ale prosím tě. Rád tě vidím," Novák potřásl prezidentovi pravicí, zaváhal, zda ho má i symbolicky obejmout, ale rozmyslel si to, z jedné židle sundal na zem vršící se složky, pracovní vestu, kleště a pipetu. "Posaď se. Tebe bych tu nečekal."

"Opravdu, Jiří? Opravdu? Ty jsi ještě nečetl tu novou vyhlášku?"

"Samozřejmě četl a několikrát," Novák zvážněl. "Dobře tedy, čekal jsem tě, ale ne tak brzo."

"Já mám pocit, že už je skoro pozdě."

"Dáš si něco k pití?" Novák nepřesvědčivě pokynul k zašlému kuchyňskému koutu schovanému v rohu místnosti, kde se kolem rychlovarné konvice a elektrického vařiče vršily špinavé hrnky.

"Já jsem naopak něco k pití přinesl tobě," prezident pokynul na dva muže své ochranky, kteří nepovšimnuti čekali za dveřmi. Oba nesli nenápadné sportovní tašky, ze kterých na pokyn vybalili balíky minerálky Evian. Uctivě pozdravili Nováka, složili vody ke zdi a vytratili se.

"Děkuju, ta se bude hodit."

"Může nás tady někdo poslouchat?" prezident se pátravě rozhlédl prostorem.

Novák zavrtěl hlavou: "Kromě té tvé ochranky...“

"Ty mají nakázáno čekat venku. Doufám, že nás někdo nezaslechne, to by pro mě mohlo mít velice, ale velice nepříjemné následky."

"Pustím odstřeďovačku," Novák zapnul přístroj a místností se rozlehl hukot.

Prezident souhlasně pokýval hlavou a pokynul Novákovi, aby se usadil blíž.

"Tedy k věci. Jak už sis všiml, byl jsem nucen začít. Vše jsem samozřejmě důkladně zvážil," jakoby se ospravedlňoval před Novákovým vyčítavým pohledem: "a věř mi, že nebyla jiná možnost. Bohužel. Nedovedeš si představit, před jaké morální dilema mě to postavilo. Ale způsob života, na který jsme zvyklý, se bohužel jinak udržet nedá."

"Věřím ti, že bys k tomu nepřistoupil, kdyby byla jiná možnost. A nemusíš se obávat, ode mě se nikdo nic nedozví. Podle svých skromných možností se naopak snažím tvůj plán veřejně co nejvíc podporovat." Novák tak skromně poukazoval na rozhovory, které jako přední odborník v zemi na dané téma poskytoval novinářům, a na své přednášky odborné veřejnosti.

"Ano, všiml jsem si a chtěl jsem ti za to poděkovat. Ale bohužel mám ještě jeden obrovský problém. Začali jsme příliš pozdě."

"Takže budeš potřebovat..."

"Ano, asi dvacet ročníků bych potřeboval dostat na šedesát let. A to co nejdřív."

"Dvacet ročníků?" Novák se zděsil.

"Bohužel. Můžu ti samozřejmě poskytnout všechny výpočty, aby ses ujistil, že jsou ta data správná."

"Věřím ti," Novák mávl rukou: "Jen mě to zaskočilo. Šedesát let, proboha, to dneska není žádný věk. Vždyť do důchodu se dnes odchází..."

"...v třiašedesáti nejdřív," přerušil ho prezident: "Ale náš sociální systém se do deseti let zhroutí, pokud budeme pokračovat tímto způsobem. Bohužel neexistuje politická vůle posunout důchodový věk nebo důchody jako takové zrušit. Koneckonců máš o tom přehled, debatovali jsme o tom bezpočtukrát. Vím, že jsi přišel na nějaký způsob, a právě kvůli tomu jsem dnes tady."

"Ano, mám vyvinuto několik postupů. Ale pro to, co ty navrhuješ, by se musel použít ten nejdrastičtější. S tím jsem nikdy nepočítal, vždy jsem ho bral jako akademickou záležitost," Novák zjevně váhal.

"Všechnu odpovědnost samozřejmě plně beru na sebe."

"Kadmium," Novák stále váhal: "Musel bych ovšem ještě znovu propočítat vhodné dávky."

"Znám tě. Určitě už máš všechno zpracované. Je důležité začít co nejdřív. Hned."

"Mám to tady," Novák otevřel jednu skříňku z improvizované kuchyňské linky a vytáhl krabici od bot plnou papírů. Po chvíli hledání vítězoslavně vytáhl list s tabulkou plnou číslic. Vědec zvítězil nad moralistou. "Tady jsou propočteny jednotlivé dávky kadmia vůči dožití jednotlivých věkových skupin."

Několik desítek minut strávili nad postupy, Novák vysvětlil všechny principy a předpokládané důsledky, vybírali nejlepší variantu, zhruba se dohodli na postupu. Novák si vymínil propagaci kojenecké vody, u věkové skupiny do tří let si nebyl jistý následky. Nakonec zhruba propočítali množství kadmia. Prezidentovi, přestože nebyl odborník, připadalo to číslo ohromné.

"Jak mám sehnat takové množství, abych nevzbudil pozornost?"

"Možná bych měl jeden návrh," Novák byl na sebe pyšný, myslel na všechno: "Největší obsah kadmia je zachycen v tabákových listech, potažmo v cigaretách."

"Myslíš nějakým způsobem louhovat cigarety?"

Novák zavrtěl hlavou. "Ne. Přemýšlej, kde je největší koncentrace těžkých kovů z cigaret?"

"V nedopalcích?" prezidentovi nebylo příjemné, že ho Novák zkouší jak studentíka, ale pro tentokrát se podvolil.

"Ne, ne. V tělech kuřáků. A jak se dostanou z těla zpátky do prostředí? Během žehu - při spalování se uvolní všechny těžké kovy do ovzduší."

"Takže by stačilo je odfiltrovat."

"Ano, přesně. Spalovny jsou už snad jediné zdroje znečišťování ovzduší, které nejsou regulované. Žeh by se pak stal příliš nákladným. Ale pokud by měly vhodné odlučovače, není problém získat z každé márnice několik kilogramů kadmia ročně."

"Stačí změnit vyhlášku o ovzduší. To nebude problém. Na odlučovače dáme márnicím nějaké dotace, aby to běželo."

"A nezapomeň na vyhlášku o odpadech. Bylo by vhodné, aby se popílek z márnic shromažďoval centrálně na jednom místě."

"Máš samozřejmě pravdu, ale to je to nejmenší. Svoz zajistíme zdarma, možná i za nějakou výkupní cenu, aby nám neutekl ani gram."

Prezident dojatě potřásl hlavou.

"Chtěl bych ti poděkovat. Jsi jeden z mála, kteří jsou ochotni se postavit za správnou věc. Chtěl bych se ti nějak odvděčit."

"Ale prosím tě..."

"Ne, ne, nepřichází v úvahu. Přej si něco. Peníze, státní vyznamenání, nějaký titul nebo místo, řekni si."

"Možná by tu byla jedna věc..."

Prezidentovy obavy se ukázaly jako plané. Pro začátek bylo kadmia víc než dost, naopak se zdálo, že je ho všude přebytek, a byla spousta času na uzákonění odlučovačů pro márnice a vytvoření skládky na popílek z lidských ostatků. V tomto legislativním nařízení se dokonce shlédla i Evropská unie a zařadila ho do svého dotačního programu pro omezování znečišťování ovzduší.

Novák splnil svou roli a jeho postup čištění vody spočívající v přidávání patentované chemikálie o neznámém obsahu byl masivně přijat všemi vodárnami v zemi. V neposlední řadě proto, že tento postup byl podporován státem - nejen, že chemikálie byla téměř zdarma, ale mezi odborníky bylo veřejným tajemstvím, že pokud vodárna používá k výrobě pitné vody tento konkrétní přípravek, veškeré státní kontroly jsou pak jen formální záležitostí.

Několik jednotlivců si sice postupně objednalo chemický rozbor onoho zázračného přípravku, ale výsledky byly tak nereálné, že se jim nedalo věřit. Z laboratoří také většinou po několika týdnech přišel omluvný dopis s vysvětlením, že vzorek byl zaměněn.

Jakmile to bylo jen trochu možné, odjel Novák i s celou svou rodinou do Kanady. Doprovázel je prezidentův bývalý tajemník. Novákova dcera i zeť dostali výborně placenou práci na kanadském velvyslanectví, rodina postupně zpřetrhala všechny vazby a z Kanady už se nikdy nevrátila.

Jediné, co po sobě Novák v zemi zanechal, byly dva dopisy téměř totožného obsahu, deponované u známé právnické kanceláře. První měl být za sedmdesát let předán prezidentovi republiky, druhý dva roky na to vedoucímu nejvlivnějšího nezávislého zpravodajství ve své době.

Vážený pane,

většinu své kariéry jsem strávil ve vodohospodářském úřadu a poté na ministerstvu, ve své době jsem byl uznávaným a vlivným odborníkem na oblast pitné vody, mohu-li to sám o sobě prohlásit. V důchodovém věku jsem se vrátil jako nejvyšší kontrolor jakosti pitné vody pro hlavní město do Spojených vodárenských, kde jsem začínal hned po škole. K tomuto dopisu přikládám všechny relevantní doklady, abyste si tyto údaje mohl ověřit, což, jak chápu, je nezbytné pro uznání věrohodnosti mých prohlášení...

Ve vodohospodářském úřadu jsem několik let úzce spolupracoval s K.V., budoucím prezidentem republiky. Byl ekonom a už v té době se zajímal o státní dluh, sociální výdaje a mechanismy fungování státu obecně. Právě tehdy jsme při jedné z mnoha debat narazili na nápad regulovat sociální výdaje státu ovlivňováním průměrného věku obyvatel, kterého by bylo možné docílit kvalitou poskytované pitné vody.

Metoda, kterou jsme vymysleli, je levná a jednoduchá.

Pitná voda je pod státní kontrolou, využívají ji téměř všichni obyvatelé země od narození až po stáří. Zcela pod státní kontrolou jsou i limity kvality vody, neboť legislativa jednoznačně určuje kontrolované ukazatele včetně limitů. Pro odborníka není problém vypočítat vliv té které látky na délku života člověka, který ji pije od narození. Jinými slovy určit, jaké složení vody předurčuje, že se člověk, který vodu od útlého dětství konzumuje v nějakém předpokládaném množství, řekněme dva litry za den, dožije například šedesáti let, plus minus tři roky.

Já jsem si z mnoha možností jako nejvhodnější zvolil kadmium. Stačí ho dávkovat v malém množství, je snadné ho získat, v prostředí se vyskytuje i přirozeně, ale jeho přítomnost se běžně netestuje, má kumulativní účinky, postižení většinou umírají nepřímo na zhoubné bujení.... to jsou jen některé z jeho výhod. Výsledků experimentu se už s největší pravděpodobností nedožiju, ale o účincích jsem pevně přesvědčen, nad výzkumem, výpočty a testováním jsem strávil řadu let.

Na jaře letošního roku mě vyhledal K.V. s tím, že ekonomická stabilita země je ohrožena stále stoupající populací důchodců a situace je už neudržitelná, do několika let stát zkrachuje. Bylo nutné přistoupit k regulaci věku obyvatel – prvních dvacet generací na šedesát let, postupně by se měl věk dožití navyšovat podle ekonomické situace.

Ze začátku se kadmium dávkovalo do pitné vody ve velkém množství a ovlivnilo zejména kuřáky a nemocné. Zvýšená úmrtnost těchto skupin, pokud si jí někdo vůbec povšiml, se oficiálně vysvětlovala radioaktivním spadem z atomových pokusů v zemích středního východu. Pak se dávky měly dále snižovat. Já jsem odjel do zahraničí a nad děním jsem, zejména po odchodu prezidenta, ztratil veškerou kontrolu.

Nemám samozřejmě představu, jaká je ekonomická situace dnes, když čtete tento dopis, ale uvědomte si, prosím, že právě ve vaší době předčasně umírá desátá generace, která obětovala čtvrtinu svého života na oltář stability státu. Pokud z hlediska ekonomického, demografického nebo jakéhokoliv jiného uznáte tento postup již za zbytečný, v což pevně doufám, vezměte v úvahu, že účinky jsou kumulativní a do větší či menší míry jsou již ovlivněny všechny žijící generace.

Všechny potřebné údaje včetně původní legislativy jsou přílohou tohoto dopisu.

Nebudu se ospravedlňovat ani zříkat odpovědnosti, ale věřte, že po zbytek svého života nebudu klidně spát.

V dokonalé úctě

Ing. Jiří Novák, Csc.

 

Autor: Zuzana Rampichová | neděle 24.11.2013 12:30 | karma článku: 11.35 | přečteno: 911x

Další články blogera

Zuzana Rampichová

Poslední zastávka Dešenice

Povídka o tom, jak daleko vás na čundru může dovést špatné rozhodnutí... anebo vlak, i když má poslední zastávku v Železné Rudě.

25.2.2024 v 11:02 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 273 | Diskuse

Zuzana Rampichová

O /ne/lásce /k/ robotů/m/

Patnáctý román básníka perverze Iana McEwana je o smutku a beznaději otevřených systémů lidských životů, které zdevastuje mravní zákon, aplikovaný uzavřeným systémem umělé inteligence androidního robota.

18.1.2024 v 16:19 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 125 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Nejen František Kotleta naděluje Vánoce v Sudetech

Pokud hledáte dárky pod stromeček mezi českými detektivními thrillery, můžete letos navštívit zapomenuté a drsné pohraničí jak východního „Sudetenlandu“ Františka Kotlety, tak západního „Sudeathlandu“ Kamila Pešťáka.

17.12.2023 v 15:25 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 211 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Šumava žijící a literární

Dostál letošní již devátý ročník vimperského literárního festivalu Šumava Litera svému jménu? Ano i ne.

21.11.2023 v 18:05 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 130 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 194 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 705

V povídkách se snažím o pointy, co mi síly stačí, a pevně doufám, že se mi podaří alespoň někoho z vás zaujmout či pobavit... příběhy zveřejněné (nejen) na tomto blogu vyšly ve sbírkách Bodycaching a jiná hledání a Láska za časů covidu a jiné horory.

Kontakt: zuzana.rampichova@centrum.cz

 

 

Seznam rubrik

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...